Vše o Eragonovi

Český název: Brisingr Anglický název: Brisingr Autor: Christopher Paolini Překladatel: ? Počet stran: ? Provedení: ? Nakladatelství: Fragment Datum publikace: ? Vydavatel: Random House Children´s Books Rozměry: ? Hmotnost: ? Zajímavosti: žádné Stručné informace Nové informace: Oficiální název třetí knihy Odkazu dračích jezdců je Brisingr. Také už je uvedená obálka knihy. V Čr se ještě neví jaká bude, ale asi podobná. Christopher Paolini posunul datum vydání v USA na 20. září 2008. Starší informace: Od samotného Christophera Paoliniho máme přesné datum kdy má třetí kniha vyjít na území USA. Třetí kniha by měla vyjít 23.zaří 2008. Na území České republiky by podle nakladatelství fragment měla vyjít do konce roku 2008. Takže asi na vánoce. Christopher Paolini se v jednom rozhovoru zmínil, že nejpravděpodobnější název posledního dílu trilogie bude Empire. Přední obal by měl být podle Christophera zelený, stejně jako drak na něm. Ten by se měl dívat doprava. Navrhne ho znovu John Jude Palencar. Kniha by měla být ještě obsáhlejší než Eldest. Podle posledních oficiálních informací by se měl poslední díl objevit v českých knihkupectvích na konci roku 2008. V třetím dílu Odkazu dračích jezdců by se mělo stát několik věcí: - Safíra a Eragon opustí Alagaësii - Eragon nezemře v mládí - Safíra se vrátí do Tronjheimu a scelí Isidar Mithrim - Eragon se znovu setká s Ra'zac - Elfové zaútočí na Císařství ze severu - Dozvíme se pravá jména některých postav - Elain se narodí dítě - Eragon pomůže Elvě od jejího prokletí - Eragon najde zbraň pod stromem Menoa - Eragon přijde na to, kde je Kuthian a otevře kobku duší - Eragon pochopí, co se mu Bladgen snažil říct o jeho otci - Birgit si vyrovná účty s Roranem a Roran s Eragonem - Safira a Eragon se vrátí do Ellesméry - Hrothgar bude pochován ve Farthen Dur - Orik zdědí Hrothgarovo jmění - Trpaslíci si zvolí nového krále Další děj můžeme jenom odhadnout ze struktury předchozích dílů: - Poslední dračí vejce se vylíhne a bude to další samec - Oromis a Glaedr zemřou - Eragon bude muset čelit nástrahám trpasličího klanu Az Sweldn rak Anhuin - Orik zdědí nejenom Hrothgarovo jmění, ale také jeho postavení jako krále - Mláďata Ra'zac dospějí - Roran najde Katrinu - Eragon osobně potká Galbatorixe - Safira si vybere partnera a snese vejce - Oromis prozradí Eragonovi další mocná tajemství - Oromis řekne Eragonovi jak a proč neustále roste Galbatorixova síla - Eragon použije kouzla bez vyslovení slov starověkého jazyka - Eragon a Oromis nebo jiní elfové prozkoumají získávání energie přímo ze živlů - Nasuada se bude muset rozhodnout jaké území podstoupí Urgalům - Dozvíme se víc o Seleně a o Angelině věštbě pro ni A pak možná, ale jenom možná, nám Christopher poví, kdo byla žena, kterou Brom miloval, proč jí jeho láska způsobila utrpení a kdy se tak stalo. Co když to souvisí s tím, proč si Brom vybral jako svůj úkryt právě Carvahall? Věděl, kdo byla Selena a její druhé dítě. Murtagh řekl Eragonovi v starověkém jazyce, že Morzan je jeho otec. Víme, že pro starověkýjazyk stačí, když ten, kdo jím mluví, věří, že je to pravda. Ale co když je Eragon synem Seleny a jiného Dračího jezdce? Broma? Kousek ůryvku s knihy: Safira hnětla zem pod svýma nohama. Už ať jsme pryč. Nechajíc vaky a zásoby viset z větve jalovce, Eragon a Roran se vydrápali na Safiřin hřbet. Nemuseli ztrácet čas jejím sedláním; měla na sobě sedlo celou noc. Kůže pod Eragonem byla teplá, téměř až horká. Zachytil se ostnu před sebou – aby udržel rovnováhu při náhlých změnách směru – zatím co Roran ho jednou silnou rukou objal kolem pasu a druhou sevřel kladivo. Kousek břidlice se zlomil pod Safiřinou váhou, když se přikrčila a potom jedním vrtkavým pohybem se přesunula na okraj rokliny, kde chvilku balancovala před tím než roztáhla svá obrovská křídla. Tenké membrány se zachvěli, když je Safira zdvihla k nebi. Z vrchu vypadaly jako dvě průsvitné plachty. „Nedrž mě tak silně,“ zavrčel Eragon. „Promiň,“ omlouval se Roran a povolil sevření. Další rozhovor se stal nemožným, když Safira znovu vyskočila. Když dosáhla vrcholu svého skoku, mocně mávla křídly, aby je dostala ještě výše. S každým dalším mávnutím byli blíže k mrakům táhnoucím se od východu na západ. Když Safira zamířila k Helgrindu, Eragon se podíval nalevo a zjistil, že díky výšce, ve které se nacházeli, v dálce vidí pás břehu jezera Leona. Tenký závoj mlhy sivý a strašidelný, stoupající z vody v šeru před svítáním se mihotal, jakoby nad hladinou vody planuly malé ohníčky. Eragon ani se svým orlím zrakem nedokázal dohlédnout na vzdálený břeh ani jižní okraj. Nemohl spustit oči z pohoří, ve kterém prožil své dětství. Na severe stála Dras Leona , obrovská masa, která vypadala jako hranatá silueta na pozadí s mlhovou stěnou, která lemovala i její západní část. Jediná budova, kterou byl Eragon schopen identifikovat, byla katedrála, kde ho napadli ra´zakové; její vrchol se týčil nad ostatním městem jako kopí. A někde v krajině za městem, byl tábor, kde ra´zakové smrtelně zranili Broma. Umožnil veškerému hněvu a trápení z událostí toho dne- jako i ze dne, kdy zemřel Gero a podpálili jim farmu – aby vzkypěl a dal mu odvahu, bojovat s ra´zaky. Eragone, řekla Safira. Dnes nebudeme muset hlídkovat a držet naše myšlenky v tajnosti, že ne? Aspoň ne dokud se neobjeví jiný kouzelník. Zář zlatého světla zalila krajinu, když se slunce přehouplo přes obzor. Za chvíli nudný svět ožil plným spektrem barev: mlha se rozplynula, voda nabrala překrásnou modrou barvu a bahnivá stěna, která obklopovala Dras Leonu, odhalila špinavou žlutou krajinu, stromy se zahalili do tmavě zelené barvy a zem se zatřpytila červenou a oranžovou. Helgrind však zůstal takový jaký byl před tím – černý. Kamenná hora se rychle zvětšovala jak se k ní blížili. I ze vzduchu byla hrůzostrašná. Blížíc se k úpatí Helgrindu, Se Safira prudce naklonila nalevo a Eragon s Roranem by spadli, kdyby neměli nohy připoutané k sedlu. Prosmýkla se kolem hromady ruin a přeletěla oltář, kde kněží Helgrindu konali své obřady. Okraj Eragonovy helmy zachytil prudký poryv větru z planiny a způsobil zavytí, které téměř Eragona připravilo o sluch. „Takže?“ zakřičel Roran. Neviděl co mají před sebou. „Otroci jsou pryč!“ Eragona zatlačila do sedla obrovská sila, když Safira střemhlav vzlétla a ve spirálách kroužila kolem Helgrindu, hledajíc vchod do doupěte ra´zaků. Není tu ani dírka pro potkana, oznámila. Zpomalila a zůstala se vznášet na místě před vrcholem, který spojoval třetí nejnižší ze čtyř vrcholků s výstupkem nad ním. Zubatý vrch zesiloval údery Safiřiných mávajících křídel až dokud nezněly jako údery hromů. Eragonovi slzely oči, když ho stlačený vzduch udeřil do tváře. Skalné útesy zdobila pavučina bílých žil, které vytvořila síť, v puklinách přetínající skálu. Nic jiné nerušilo černotu Helgrindského opevnění. Nerostli tam žádné stromy, keře, tráva ani mech ani lišejníky, ani orly si nepostavili hnízdo ve skalních rozsedlinách. Zachovávajíc si svou pověst, Helgrind byl místem smrti a stál zahalený do ostrých záhybů jeho srázů a trhlin jako kostnaté strašidlo poslané, aby pronásledovalo zem. Eragon rozprostřel svou mysl a zjistil přítomnost jednoho z otroků jako i dvou lidí, které našel zajaté někde v Helgrindu, ale pro svou zlost nedokázal nalézt ra´zaky ani lethrblaky. Když nejsou tady, tak kde potom jsou? Přemýšlel. Znovu se pustil do pátrání a objevil něco, čeho si před tím nevšiml: jediný květ, hořec, rostoucí asi 50 stop před nimi, kde by měla být pevná skala. Kde bere dostatek světla pro život? Safira odpověděla na jeho otázku zaměřením pozornosti na drolící se skálu pár stop napravo. Když to udělala, ztratila na moment rovnováhu a proto trochu roztáhla křídla, aby ji znovu získala. Namísto toho aby konec křídla škrábl o Helgrind, ponořil se do skaly a vzápětí se znova zjevil. Safira, viděla jsi to! Ano. Pohla se dopředu a otočila se čumákem přímo ke skále, zůstala asi palec nebo dva před ní, jakoby čekala, že zaklapne past – a potom pokračovala vpřed. Kousek po kousku Safiřina hlava zmizela v Helgrindu, až dokud z ní Eragon viděl jen krk, trup a křídla. Je to iluze, oznámila jim. Popohnala se párem mocných mávnutí a vtáhla zbytek svého těla za hlavou. Eragon se musel ovládnout, aby si nezakryl tvář a tak se ochránil před nárazem. Za chvíli se ocitli uvnitř široce klenuté jeskyně vyplněné teplou raní září. Safiřiny šupiny lámaly světlo a vytvářely tisíce pohybujících se modrých odrazů na skalní stěně. Eragon se otočil a za sebou neviděl pevnou skálu, ale vchod do jeskyně a kousek krajiny za ním. Eragon se zamračil. Nikdy ho nenapadlo, že by Galbatorix ukryl doupě ra´zaků pomocí magie. Idiot. Měl si to víc rozmyslet, pomyslel si. Podceňování krále je zaručený způsob jak je všechny zahubit. Roran zaklel a řekl: „Varuj mě před tím než uděláš něco podobného. Eragon se naklonil dopředu, aby si odepnul nohy od sedla a při tom zkoumal okolí, stále ve střehu před možným nebezpečím. Vstup do jeskyně měl nepravidelný oválný tvar, asi 50 stop vysoký a 60 stop široký. Jeskyně se postupně zvětšovala na asi dvojnásobné rozměry a končila ve vzdálenosti na dostřel luku. Škrábance na zemi svědčili o tom, kolikrát odtud vzlétali, přistávali nebo tudy chodili lethrblakové. Stěnu protínalo 5 záhadných tunelů jako i obloukový vstup, dostatečně velký i pro Safiru. Eragon opatrně prozkoumal tmavé tunely, ale všechny byli prázdné, což potvrdil i rychlým průzkumem myslí. Z nitra Helgrindu se nesl zvláštní šepot, vyvolávající dojem, že ve tmě utíká mnoho tvorů, a kapání vody. Dodatkem k tomuto šeptajícímu chóru byl Safiřin dech, který se dutě ozýval v uzavřeném prostoru jeskyně. Nejcharakterističtější byla pro jeskyni směs zápachů, která ji zaplňovala. Dominovala vůně chladného kamene, ale Eragon rozeznával i závan vlhkosti a zeminy, ale i něco horšího: pach rozkládajícího se masa. Po rozvázání posledního páru popruhů, Eragon přehodil pravou nohu přes Safiru, takže na ni sedel bokem a připravil se na skok z jejího hřbetu. Roran na druhé straně udělal totéž. Před tím než uvolnil sevření, Eragon uslyšel nějaký klapot, jakoby někdo bušil kladivem do skaly. Zvuk se za půl sekundy zopakoval. Podíval se směrem za zvukem. Safira udělala to samé. Z obloukového vchodu se vyřítila velká, křivá postava. Měla černé vypuklé oči bez bělma, netopýří křídla, holý neochlupený trup pokrytý svaly. Drápy měla jako železné hroty. Safira se pokusila lethrblakovi vyhnout, ale bez úspěchu. Stvoření narazilo do jejího pravého boku se silou a zuřivostí přívalové vlny. Co se přesně stalo potom Eragon nevěděl, protože útok ho vyhodil do vzduchu dřív než se zmohl na jakoukoli myšlenku. Jeho volný let náhle skončil, když zády narazil na něco tvrdého a plochého a on spadl na zem a odřel si hlavu. Ta srážka mu vyrazila dech. Omráčený, zůstal ležet na boku a těžce dýchal, snažíc se, aby znovu získal aspoň nějakou kontrolu nad svými končetinami. Eragone! zařvala Safira.